Houpačková nemoc
Houpačková nemoc
Nové
výzkumy odhalily, že Houpačkovou
nemoc
nezpůsobuje toxoplazmóza,
ale že je způsobena parvovirem,
který je také odpovědný za kočičí
mor.
Matka se nakazí během březosti a aniž by se u ní samotné nemoc
projevila, virus
pronikne do
dělohy
a může způsobit poruchu
vývoje mozku
některého z koťátek (nemusí být nutně postižena
všechna), tzv. hypoplazii,
která způsobuje poruchy
motoriky
různé intenzity. Od téměř neznatelných obtíží až po
naprostou ztrátu rovnováhy
a koordinace
pohybů. Kromě tohoto postižení bývají tato koťátka zpravidla
zcela zdravá. Poruchy motoriky
o sobě
často dají vědět ihned po
porodu,
je zároveň ale běžné, že se až do šestého nebo osmého týdne
věku vyvíjejí naprosto normálně a hypoplazie
se objeví zcela náhle.
Jinak jsou ale koťata naprosto normální,
přítulná, čistotná a chytrá.
Léčba
Rozpozná-li se porucha záhy, je možné se ji do jisté míry zmírnit pomocí homeopatik. Čím dříve se začne s jejich užíváním, tím je zlepšení v oblasti vegetativní nervové soustavy markantnější. Veterinární lékaři doporučují pro kočky postižené Houpačkovou nemocí stravu bohatou na vitamin B12, který také velmi pozitivně ovlivňuje nervovou soustavu. Zároveň nesmíme kočku překrmovat, abychom jí nezpůsobili ještě větší potíže s koordinací pohybů příliš těžkého otylého tělíčka. Velmi často handicapovaní jedinci vlivem postižení nervové soustavy neprojevují příznaky pohlavní zralosti ačkoliv jsou plodní. Kocouři tedy nemají tendenci značkovat, volat partnerky k páření a ani kočičky se nemrouskají. I přes to, je kastrace při tomto typu postižení vždy indikována z důvodu možného vzniku cyst, nebo jiných anomálií na rozmnožovací soustavě.
Jak pomoci takovému kočičímu kamarádovi?
Chceme-li usnadnit takto postižené kočičce život, nabídneme jí prostorný záchůdek bez boudičky a bez vysokého horního okraje. Doporučují se mělké misky pro lepší úchop potravy i pro omezení nebezpečí utonutí v případě, že by kočička upadla čumáčkem do misky s vodou. Vhodná je také podložka, kterou budeme moci omývat bude-li mít kočička potíže s upouštěním soust z tlamičky. Kočičkám trpícím přepadáváním směrem dopředu nabídneme mističky na stabilním vyvýšeném podstavci. Škrabadlo volíme raději ve závěsné formě, případně ve formě koberečků. Vysoké škrabadlo s množstvím plošek pro šplhání představuje riziko pádu. Nebezpečí pro kočičku s Houpačkovou nemocí představuje i pobyt mimo dům nebo bezpečně oplocenou zahradu.
Adaptace
Kočky postižené Houpačkovou nemocí se zpravidla dokáží velmi dobře zdokonalit v jiných činnostech. Protože si své dispozice uvědomují, dokáží se jim přizpůsobit výběrem pelíšku na bezpečném místě a také se instinktivně dokáží vyhýbat místům, odkud by mohly spadnout. Handicapované přebornice ve šplhání předčí zdravé kočičí skokanky a mohou si bez problémů vybudovat i vysoké postavení ve své smečce. Ať už kočičí, nebo té lidské, a to dosti tvrdohlavě.
Felix
Možná je takový společník poněkud neohrabaný, ale lásku, porozumění a chápání zvláštních potřeb odvděčí svému pánovi neobvyklou přítulností a silným poutem. Na závěr bych ráda vzpomenula kocourka Felixe mé kamarádky Báry. Byl její první kočkou a jeho fotografie je dodnes vystavená na čestném místě v kuchyni. Měl to štěstí, že jako maličký na narazil na Báru na procházce, ta se nad dezorientovaným mourovaným klubíčkem v trávě slitovala a běžela s ním k veterináři, který určil správnou diagnózu a navrhl homeopatickou léčbu. Bára se nezalekla závazku nad malým invalidou, ani náročnosti péče a finančních výdajů a Felix jí to po ta léta několikanásobně vynahradil. Vzniklo mezi nimi velmi silné pouto, strašně rád se nechal nosit v „klokance" na paniččině hrudi a dělal s ní všechny domácí práce a absolvoval i vycházky a dokonce i nákupy v potravinách. Jezdil s Bárou dokonce i na dovolenou a nikdy s ním nebyly žádné velké potíže. Miloval lidi, miloval dotyky. Spal obtočený kolem Bářiny hlavy na polštáři a téměř celých 18 let svého života neúnavně vrněl. Houpačková nemoc není žádná tragédie. Felix byl jen trochu jiný - a možná i lepší. Mnoho postižených koťátek bývá uspáno. Ne proto, že by strádala, ale proto, že lidé nesnesou pohled na třeba jen mírnou formu postižení, nebo o zvláštních pohybech usoudí, že se bude jednat o vzteklinu nebo jinou strašlivou nemoc. A přitom ani neutší, o jakého „Felixe" přišli.
Nové
výzkumy odhalily, že Houpačkovou
nemoc
nezpůsobuje toxoplazmóza,
ale že je způsobena parvovirem,
který je také odpovědný za kočičí
mor.
Matka se nakazí během březosti a aniž by se u ní samotné nemoc
projevila, virus
pronikne do
dělohy
a může způsobit poruchu
vývoje mozku
některého z koťátek (nemusí být nutně postižena
všechna), tzv. hypoplazii,
která způsobuje poruchy
motoriky
různé intenzity. Od téměř neznatelných obtíží až po
naprostou ztrátu rovnováhy
a koordinace
pohybů. Kromě tohoto postižení bývají tato koťátka zpravidla
zcela zdravá. Poruchy motoriky
o sobě
často dají vědět ihned po
porodu,
je zároveň ale běžné, že se až do šestého nebo osmého týdne
věku vyvíjejí naprosto normálně a hypoplazie
se objeví zcela náhle.
Jinak jsou ale koťata naprosto normální,
přítulná, čistotná a chytrá.
Léčba
Rozpozná-li se porucha záhy, je možné se ji do jisté míry zmírnit pomocí homeopatik. Čím dříve se začne s jejich užíváním, tím je zlepšení v oblasti vegetativní nervové soustavy markantnější. Veterinární lékaři doporučují pro kočky postižené Houpačkovou nemocí stravu bohatou na vitamin B12, který také velmi pozitivně ovlivňuje nervovou soustavu. Zároveň nesmíme kočku překrmovat, abychom jí nezpůsobili ještě větší potíže s koordinací pohybů příliš těžkého otylého tělíčka. Velmi často handicapovaní jedinci vlivem postižení nervové soustavy neprojevují příznaky pohlavní zralosti ačkoliv jsou plodní. Kocouři tedy nemají tendenci značkovat, volat partnerky k páření a ani kočičky se nemrouskají. I přes to, je kastrace při tomto typu postižení vždy indikována z důvodu možného vzniku cyst, nebo jiných anomálií na rozmnožovací soustavě.
Jak pomoci takovému kočičímu kamarádovi?
Chceme-li usnadnit takto postižené kočičce život, nabídneme jí prostorný záchůdek bez boudičky a bez vysokého horního okraje. Doporučují se mělké misky pro lepší úchop potravy i pro omezení nebezpečí utonutí v případě, že by kočička upadla čumáčkem do misky s vodou. Vhodná je také podložka, kterou budeme moci omývat bude-li mít kočička potíže s upouštěním soust z tlamičky. Kočičkám trpícím přepadáváním směrem dopředu nabídneme mističky na stabilním vyvýšeném podstavci. Škrabadlo volíme raději ve závěsné formě, případně ve formě koberečků. Vysoké škrabadlo s množstvím plošek pro šplhání představuje riziko pádu. Nebezpečí pro kočičku s Houpačkovou nemocí představuje i pobyt mimo dům nebo bezpečně oplocenou zahradu.
Adaptace
Kočky postižené Houpačkovou nemocí se zpravidla dokáží velmi dobře zdokonalit v jiných činnostech. Protože si své dispozice uvědomují, dokáží se jim přizpůsobit výběrem pelíšku na bezpečném místě a také se instinktivně dokáží vyhýbat místům, odkud by mohly spadnout. Handicapované přebornice ve šplhání předčí zdravé kočičí skokanky a mohou si bez problémů vybudovat i vysoké postavení ve své smečce. Ať už kočičí, nebo té lidské, a to dosti tvrdohlavě.
Felix
Možná je takový společník poněkud neohrabaný, ale lásku, porozumění a chápání zvláštních potřeb odvděčí svému pánovi neobvyklou přítulností a silným poutem. Na závěr bych ráda vzpomenula kocourka Felixe mé kamarádky Báry. Byl její první kočkou a jeho fotografie je dodnes vystavená na čestném místě v kuchyni. Měl to štěstí, že jako maličký na narazil na Báru na procházce, ta se nad dezorientovaným mourovaným klubíčkem v trávě slitovala a běžela s ním k veterináři, který určil správnou diagnózu a navrhl homeopatickou léčbu. Bára se nezalekla závazku nad malým invalidou, ani náročnosti péče a finančních výdajů a Felix jí to po ta léta několikanásobně vynahradil. Vzniklo mezi nimi velmi silné pouto, strašně rád se nechal nosit v „klokance" na paniččině hrudi a dělal s ní všechny domácí práce a absolvoval i vycházky a dokonce i nákupy v potravinách. Jezdil s Bárou dokonce i na dovolenou a nikdy s ním nebyly žádné velké potíže. Miloval lidi, miloval dotyky. Spal obtočený kolem Bářiny hlavy na polštáři a téměř celých 18 let svého života neúnavně vrněl. Houpačková nemoc není žádná tragédie. Felix byl jen trochu jiný - a možná i lepší. Mnoho postižených koťátek bývá uspáno. Ne proto, že by strádala, ale proto, že lidé nesnesou pohled na třeba jen mírnou formu postižení, nebo o zvláštních pohybech usoudí, že se bude jednat o vzteklinu nebo jinou strašlivou nemoc. A přitom ani neutší, o jakého „Felixe" přišli.
Houpačková nemoc
Nové
výzkumy odhalily, že Houpačkovou
nemoc
nezpůsobuje toxoplazmóza,
ale že je způsobena parvovirem,
který je také odpovědný za kočičí
mor.
Matka se nakazí během březosti a aniž by se u ní samotné nemoc
projevila, virus
pronikne do
dělohy
a může způsobit poruchu
vývoje mozku
některého z koťátek (nemusí být nutně postižena
všechna), tzv. hypoplazii,
která způsobuje poruchy
motoriky
různé intenzity. Od téměř neznatelných obtíží až po
naprostou ztrátu rovnováhy
a koordinace
pohybů. Kromě tohoto postižení bývají tato koťátka zpravidla
zcela zdravá. Poruchy motoriky
o sobě
často dají vědět ihned po
porodu,
je zároveň ale běžné, že se až do šestého nebo osmého týdne
věku vyvíjejí naprosto normálně a hypoplazie
se objeví zcela náhle.
Jinak jsou ale koťata naprosto normální,
přítulná, čistotná a chytrá.
Léčba
Rozpozná-li se porucha záhy, je možné se ji do jisté míry zmírnit pomocí homeopatik. Čím dříve se začne s jejich užíváním, tím je zlepšení v oblasti vegetativní nervové soustavy markantnější. Veterinární lékaři doporučují pro kočky postižené Houpačkovou nemocí stravu bohatou na vitamin B12, který také velmi pozitivně ovlivňuje nervovou soustavu. Zároveň nesmíme kočku překrmovat, abychom jí nezpůsobili ještě větší potíže s koordinací pohybů příliš těžkého otylého tělíčka. Velmi často handicapovaní jedinci vlivem postižení nervové soustavy neprojevují příznaky pohlavní zralosti ačkoliv jsou plodní. Kocouři tedy nemají tendenci značkovat, volat partnerky k páření a ani kočičky se nemrouskají. I přes to, je kastrace při tomto typu postižení vždy indikována z důvodu možného vzniku cyst, nebo jiných anomálií na rozmnožovací soustavě.
Jak pomoci takovému kočičímu kamarádovi?
Chceme-li usnadnit takto postižené kočičce život, nabídneme jí prostorný záchůdek bez boudičky a bez vysokého horního okraje. Doporučují se mělké misky pro lepší úchop potravy i pro omezení nebezpečí utonutí v případě, že by kočička upadla čumáčkem do misky s vodou. Vhodná je také podložka, kterou budeme moci omývat bude-li mít kočička potíže s upouštěním soust z tlamičky. Kočičkám trpícím přepadáváním směrem dopředu nabídneme mističky na stabilním vyvýšeném podstavci. Škrabadlo volíme raději ve závěsné formě, případně ve formě koberečků. Vysoké škrabadlo s množstvím plošek pro šplhání představuje riziko pádu. Nebezpečí pro kočičku s Houpačkovou nemocí představuje i pobyt mimo dům nebo bezpečně oplocenou zahradu.
Adaptace
Kočky postižené Houpačkovou nemocí se zpravidla dokáží velmi dobře zdokonalit v jiných činnostech. Protože si své dispozice uvědomují, dokáží se jim přizpůsobit výběrem pelíšku na bezpečném místě a také se instinktivně dokáží vyhýbat místům, odkud by mohly spadnout. Handicapované přebornice ve šplhání předčí zdravé kočičí skokanky a mohou si bez problémů vybudovat i vysoké postavení ve své smečce. Ať už kočičí, nebo té lidské, a to dosti tvrdohlavě.
Felix
Možná je takový společník poněkud neohrabaný, ale lásku, porozumění a chápání zvláštních potřeb odvděčí svému pánovi neobvyklou přítulností a silným poutem. Na závěr bych ráda vzpomenula kocourka Felixe mé kamarádky Báry. Byl její první kočkou a jeho fotografie je dodnes vystavená na čestném místě v kuchyni. Měl to štěstí, že jako maličký na narazil na Báru na procházce, ta se nad dezorientovaným mourovaným klubíčkem v trávě slitovala a běžela s ním k veterináři, který určil správnou diagnózu a navrhl homeopatickou léčbu. Bára se nezalekla závazku nad malým invalidou, ani náročnosti péče a finančních výdajů a Felix jí to po ta léta několikanásobně vynahradil. Vzniklo mezi nimi velmi silné pouto, strašně rád se nechal nosit v „klokance" na paniččině hrudi a dělal s ní všechny domácí práce a absolvoval i vycházky a dokonce i nákupy v potravinách. Jezdil s Bárou dokonce i na dovolenou a nikdy s ním nebyly žádné velké potíže. Miloval lidi, miloval dotyky. Spal obtočený kolem Bářiny hlavy na polštáři a téměř celých 18 let svého života neúnavně vrněl. Houpačková nemoc není žádná tragédie. Felix byl jen trochu jiný - a možná i lepší. Mnoho postižených koťátek bývá uspáno. Ne proto, že by strádala, ale proto, že lidé nesnesou pohled na třeba jen mírnou formu postižení, nebo o zvláštních pohybech usoudí, že se bude jednat o vzteklinu nebo jinou strašlivou nemoc. A přitom ani neutší, o jakého „Felixe" přišli.
Nové
výzkumy odhalily, že Houpačkovou
nemoc
nezpůsobuje toxoplazmóza,
ale že je způsobena parvovirem,
který je také odpovědný za kočičí
mor.
Matka se nakazí během březosti a aniž by se u ní samotné nemoc
projevila, virus
pronikne do
dělohy
a může způsobit poruchu
vývoje mozku
některého z koťátek (nemusí být nutně postižena
všechna), tzv. hypoplazii,
která způsobuje poruchy
motoriky
různé intenzity. Od téměř neznatelných obtíží až po
naprostou ztrátu rovnováhy
a koordinace
pohybů. Kromě tohoto postižení bývají tato koťátka zpravidla
zcela zdravá. Poruchy motoriky
o sobě
často dají vědět ihned po
porodu,
je zároveň ale běžné, že se až do šestého nebo osmého týdne
věku vyvíjejí naprosto normálně a hypoplazie
se objeví zcela náhle.
Jinak jsou ale koťata naprosto normální,
přítulná, čistotná a chytrá.
Léčba
Rozpozná-li se porucha záhy, je možné se ji do jisté míry zmírnit pomocí homeopatik. Čím dříve se začne s jejich užíváním, tím je zlepšení v oblasti vegetativní nervové soustavy markantnější. Veterinární lékaři doporučují pro kočky postižené Houpačkovou nemocí stravu bohatou na vitamin B12, který také velmi pozitivně ovlivňuje nervovou soustavu. Zároveň nesmíme kočku překrmovat, abychom jí nezpůsobili ještě větší potíže s koordinací pohybů příliš těžkého otylého tělíčka. Velmi často handicapovaní jedinci vlivem postižení nervové soustavy neprojevují příznaky pohlavní zralosti ačkoliv jsou plodní. Kocouři tedy nemají tendenci značkovat, volat partnerky k páření a ani kočičky se nemrouskají. I přes to, je kastrace při tomto typu postižení vždy indikována z důvodu možného vzniku cyst, nebo jiných anomálií na rozmnožovací soustavě.
Jak pomoci takovému kočičímu kamarádovi?
Chceme-li usnadnit takto postižené kočičce život, nabídneme jí prostorný záchůdek bez boudičky a bez vysokého horního okraje. Doporučují se mělké misky pro lepší úchop potravy i pro omezení nebezpečí utonutí v případě, že by kočička upadla čumáčkem do misky s vodou. Vhodná je také podložka, kterou budeme moci omývat bude-li mít kočička potíže s upouštěním soust z tlamičky. Kočičkám trpícím přepadáváním směrem dopředu nabídneme mističky na stabilním vyvýšeném podstavci. Škrabadlo volíme raději ve závěsné formě, případně ve formě koberečků. Vysoké škrabadlo s množstvím plošek pro šplhání představuje riziko pádu. Nebezpečí pro kočičku s Houpačkovou nemocí představuje i pobyt mimo dům nebo bezpečně oplocenou zahradu.
Adaptace
Kočky postižené Houpačkovou nemocí se zpravidla dokáží velmi dobře zdokonalit v jiných činnostech. Protože si své dispozice uvědomují, dokáží se jim přizpůsobit výběrem pelíšku na bezpečném místě a také se instinktivně dokáží vyhýbat místům, odkud by mohly spadnout. Handicapované přebornice ve šplhání předčí zdravé kočičí skokanky a mohou si bez problémů vybudovat i vysoké postavení ve své smečce. Ať už kočičí, nebo té lidské, a to dosti tvrdohlavě.
Felix
Možná je takový společník poněkud neohrabaný, ale lásku, porozumění a chápání zvláštních potřeb odvděčí svému pánovi neobvyklou přítulností a silným poutem. Na závěr bych ráda vzpomenula kocourka Felixe mé kamarádky Báry. Byl její první kočkou a jeho fotografie je dodnes vystavená na čestném místě v kuchyni. Měl to štěstí, že jako maličký na narazil na Báru na procházce, ta se nad dezorientovaným mourovaným klubíčkem v trávě slitovala a běžela s ním k veterináři, který určil správnou diagnózu a navrhl homeopatickou léčbu. Bára se nezalekla závazku nad malým invalidou, ani náročnosti péče a finančních výdajů a Felix jí to po ta léta několikanásobně vynahradil. Vzniklo mezi nimi velmi silné pouto, strašně rád se nechal nosit v „klokance" na paniččině hrudi a dělal s ní všechny domácí práce a absolvoval i vycházky a dokonce i nákupy v potravinách. Jezdil s Bárou dokonce i na dovolenou a nikdy s ním nebyly žádné velké potíže. Miloval lidi, miloval dotyky. Spal obtočený kolem Bářiny hlavy na polštáři a téměř celých 18 let svého života neúnavně vrněl. Houpačková nemoc není žádná tragédie. Felix byl jen trochu jiný - a možná i lepší. Mnoho postižených koťátek bývá uspáno. Ne proto, že by strádala, ale proto, že lidé nesnesou pohled na třeba jen mírnou formu postižení, nebo o zvláštních pohybech usoudí, že se bude jednat o vzteklinu nebo jinou strašlivou nemoc. A přitom ani neutší, o jakého „Felixe" přišli.
Nové
výzkumy odhalily, že Houpačkovou
nemoc
nezpůsobuje toxoplazmóza,
ale že je způsobena parvovirem,
který je také odpovědný za kočičí
mor.
Matka se nakazí během březosti a aniž by se u ní samotné nemoc
projevila, virus
pronikne do
dělohy
a může způsobit poruchu
vývoje mozku
některého z koťátek (nemusí být nutně postižena
všechna), tzv. hypoplazii,
která způsobuje poruchy
motoriky
různé intenzity. Od téměř neznatelných obtíží až po
naprostou ztrátu rovnováhy
a koordinace
pohybů. Kromě tohoto postižení bývají tato koťátka zpravidla
zcela zdravá. Poruchy motoriky
o sobě
často dají vědět ihned po
porodu,
je zároveň ale běžné, že se až do šestého nebo osmého týdne
věku vyvíjejí naprosto normálně a hypoplazie
se objeví zcela náhle.
Jinak jsou ale koťata naprosto normální,
přítulná, čistotná a chytrá.
Léčba
Rozpozná-li se porucha záhy, je možné se ji do jisté míry zmírnit pomocí homeopatik. Čím dříve se začne s jejich užíváním, tím je zlepšení v oblasti vegetativní nervové soustavy markantnější. Veterinární lékaři doporučují pro kočky postižené Houpačkovou nemocí stravu bohatou na vitamin B12, který také velmi pozitivně ovlivňuje nervovou soustavu. Zároveň nesmíme kočku překrmovat, abychom jí nezpůsobili ještě větší potíže s koordinací pohybů příliš těžkého otylého tělíčka. Velmi často handicapovaní jedinci vlivem postižení nervové soustavy neprojevují příznaky pohlavní zralosti ačkoliv jsou plodní. Kocouři tedy nemají tendenci značkovat, volat partnerky k páření a ani kočičky se nemrouskají. I přes to, je kastrace při tomto typu postižení vždy indikována z důvodu možného vzniku cyst, nebo jiných anomálií na rozmnožovací soustavě.
Jak pomoci takovému kočičímu kamarádovi?
Chceme-li usnadnit takto postižené kočičce život, nabídneme jí prostorný záchůdek bez boudičky a bez vysokého horního okraje. Doporučují se mělké misky pro lepší úchop potravy i pro omezení nebezpečí utonutí v případě, že by kočička upadla čumáčkem do misky s vodou. Vhodná je také podložka, kterou budeme moci omývat bude-li mít kočička potíže s upouštěním soust z tlamičky. Kočičkám trpícím přepadáváním směrem dopředu nabídneme mističky na stabilním vyvýšeném podstavci. Škrabadlo volíme raději ve závěsné formě, případně ve formě koberečků. Vysoké škrabadlo s množstvím plošek pro šplhání představuje riziko pádu. Nebezpečí pro kočičku s Houpačkovou nemocí představuje i pobyt mimo dům nebo bezpečně oplocenou zahradu.
Adaptace
Kočky postižené Houpačkovou nemocí se zpravidla dokáží velmi dobře zdokonalit v jiných činnostech. Protože si své dispozice uvědomují, dokáží se jim přizpůsobit výběrem pelíšku na bezpečném místě a také se instinktivně dokáží vyhýbat místům, odkud by mohly spadnout. Handicapované přebornice ve šplhání předčí zdravé kočičí skokanky a mohou si bez problémů vybudovat i vysoké postavení ve své smečce. Ať už kočičí, nebo té lidské, a to dosti tvrdohlavě.
Felix
Možná je takový společník poněkud neohrabaný, ale lásku, porozumění a chápání zvláštních potřeb odvděčí svému pánovi neobvyklou přítulností a silným poutem. Na závěr bych ráda vzpomenula kocourka Felixe mé kamarádky Báry. Byl její první kočkou a jeho fotografie je dodnes vystavená na čestném místě v kuchyni. Měl to štěstí, že jako maličký na narazil na Báru na procházce, ta se nad dezorientovaným mourovaným klubíčkem v trávě slitovala a běžela s ním k veterináři, který určil správnou diagnózu a navrhl homeopatickou léčbu. Bára se nezalekla závazku nad malým invalidou, ani náročnosti péče a finančních výdajů a Felix jí to po ta léta několikanásobně vynahradil. Vzniklo mezi nimi velmi silné pouto, strašně rád se nechal nosit v „klokance" na paniččině hrudi a dělal s ní všechny domácí práce a absolvoval i vycházky a dokonce i nákupy v potravinách. Jezdil s Bárou dokonce i na dovolenou a nikdy s ním nebyly žádné velké potíže. Miloval lidi, miloval dotyky. Spal obtočený kolem Bářiny hlavy na polštáři a téměř celých 18 let svého života neúnavně vrněl. Houpačková nemoc není žádná tragédie. Felix byl jen trochu jiný - a možná i lepší. Mnoho postižených koťátek bývá uspáno. Ne proto, že by strádala, ale proto, že lidé nesnesou pohled na třeba jen mírnou formu postižení, nebo o zvláštních pohybech usoudí, že se bude jednat o vzteklinu nebo jinou strašlivou nemoc. A přitom ani neutší, o jakého „Felixe" přišli.